První komplex pověr je spojen s přesvědčením o léčivých účincích piva, především ve spojení s různými příměsemi nebo s pivem vařenými v určitou roční dobu. Za léčivé bylo pokládáno třeba pivo s bedrníkem či bobkovým listem nebo březňák - pivo vařené v březnu. To je ale vcelku normální a kdoví, zda to vůbec můžeme označit za pověru - o blahodárných zdravotních účincích piva přece víme všichni, ať už se vaří kdykoliv :-).

Snad zde svoji roli hrál i fakt, že bobkový list může za určitých okolností navozovat extatické stavy (za tímto účelem byl používán v antice). Na etiketě plzeňských piv byla v 19. století údajně vyobrazena muchomůrka červená, o jejíž halucinogenních účincích taktéž netřeba pochybovat. To je ale zase obyčejná empirie (a reklama), nikoliv čirá pověra.

Za pozornost stojí, že některá zdůvodnění, proč vařit pivo v určitou dobu, připomínají spíše alchymistické operace. ("... voda sebraná v čase rovnodennosti v celosti bývá zachována," píše ještě v 18. století vzdělaný jezuita Jan Barner.) Speciální kouzla měla zajistit kvalitu piva, na druhé straně ale existovala i černá pivní magie, která mohla nechat pěnivý mok třeba zkysnout.

Ochranný účinek měl mít prášek ze spálených starých čepů. Kdo vypil pivo, do kterého byl prach přimíšen, nemohl škodit příslušnému pivovaru. Z tohoto důvodu se tento nápoj dával nově nastupujícím tovaryšům či učedníkům. Jako protikouzlo proti uhranutím měly v pivovaru působit křen, devětsil, mateřídouška a čekanka (o česneku chránícím proti upírům není v této souvislosti zmínka). Stejně měla působit trocha sladu hozená do ohně pod pivovarským kotlem. Pivo mohl zkazit určitým způsobem v pivovaře pohozený starý střevíc. Naopak záslužným činem bylo hodit do ohně pivovaru kousek dřeva z prkna, na které se pokládaly mrtvoly. Stejně měla fungovat kost nalezená v okolí šibenice nebo zem z hrobu. Hospodě měl zase přinést přízeň štamgastů, pokud byl ve výčepu umístěn hřebík či provaz ze šibenice.

Z 18. století jsou známy soudní spory, kdy byli pracovníci pivovaru v Kutné hoře obviněni z kouzel, k nimž údajně používali bílý (pšeničný) slad a umrlčí hlavu. Obvinění ale nakonec na hranici neskončili. Kromě umrlčí hlavy se čarovalo také s lidským hnátem, kusem rakví nebo kostí ze slepého psa, s kterýmižto rekvizitami se v pivovarech prováděly různé kejkle. Tyto praktiky však byly vesměs pokládány za podvodné už ve středověku.

V úvodu bylo zmíněno, že do základů pivovarů nebyly zazdívány panny. Nevinné dívky nicméně v pivní magii určitou roli přece jen hrály. Navoskovanou nití utrženou z šatu panny byly ovíjeny čepy kádě. Kvašení piva měl napomoci píst, který pradleny používaly při praní v potoce, jímž se mělo udeřit do každého sudu. A i trochu krve na závěr - pivu mělo prospět, pokud byl do sudu namočen nůž, jímž byl o Velikonocích podřezán beránek. Podobně blasfemicky "svatokrádežná" byla také praktika, při níž se pivu pomáhalo přidáním vody z křtitelnice.

Zdroj: Aleš Česal, Roman Herzinger: Magická řemesla, nakladatelství Rodiče, Praha, 2002