Relativně vyšší podíl konzumentů zlatavého moku se v šetření objevil i mezi podnikateli a živnostníky (86 %) nebo kvalifikovanými dělníky (91 %), což je ovšem dáno tím, že v obou těchto skupinách jsou proporcionálně ve vyšší míře zastoupeni muži než ženy. Naopak nižší podíl těch, kdo si alespoň někdy dají pivo, se objevil mezi důchodci. Z hlediska politických preferencí pivo poněkud častěji pijí příznivci ODS. Z hlediska vzdělání, věku (po vyloučení respondentů mladších 18 let, mezi nimiž 43 % přiznalo, že pije pivo), velikosti místa bydliště či regionu se žádné statisticky významné diference neobjevily.

Respondentů, kteří uvedli, že se piva alespoň někdy napijí (N=758), jsme se dále zeptali, jaké množství piva v přepočtu na půllitry v průměru vypijí za týden. Výsledky po zahrnutí těch, kdo pivo nepijí, ukazuje tabulka 1.

Z šetření vyplynulo, že asi polovina české populace vypije během jednoho týdne v průměru dva půllitry piva či více, přičemž 24 % svou spotřebu uvedlo v rozmezí dva až pět půllitrů, 13 % v intervalu šest až deset, 10 % mezi jedenácti a dvaceti a 3 % nad dvacet půllitrů. 22 % dotázaných řeklo, že za týden v průměru vypije jeden nebo méně než jeden půllitr piva, 26 %, jak bylo uvedeno výše, pivo podle vlastního vyjádření vůbec nepije a zbývající 2 % nebyla schopna svou průměrnou spotřebu piva přesněji kvantifikovat. Z tabulky 1 je dále zřejmý i již zmiňovaný výrazný rozdíl mezi muži a ženami v pití piva. Zatímco ženy pivo většinou nepijí vůbec nebo jen v malém množství a pouze asi čtvrtina (26 %) z nich uvádí, že v průměru za týden vypije dvě velká piva nebo více, přičemž jen 4 % žen deklarují spotřebu nad úrovní pěti velkých piv za týden, mezi muži rovná polovina přiznává, že za týden v průměru vypije šest půllitrů piva a více, čtvrtina dokonce více než deset a 6 % více než dvacet.

Mezi respondenty, kteří se piva alespoň někdy napijí (N=758), jsme zjišťovali i to, jak často si dají pivo.

Výsledky v tabulce 2 ukazují, že 15 % konzumentů piva je pije denně a další třetina (33 %) třikrát až šestkrát v týdnu. O málo více než pětina (22 %) těch, kdo se piva alespoň někdy napijí, vypověděla, že si pivo dá v průměru tak jednou za týden, další pětina uvedla, že dvakrát v týdnu, a 10 % nedokázalo říct, jak často se piva napije. Z tabulky 2 je dále opět patrný rozdíl mezi muži a ženami. Ženy, které se pivu nevyhýbají, si je většinou (57 %) dopřejí jednou nebo dvakrát v týdnu a častěji pivo pije jen necelá čtvrtina (24 %) žen. Vysoký podíl odpovědí „neví“ mezi ženami pak bude zřejmě z velké části odpovídat podílu těch, které pivo pijí pouze příležitostně a nepravidelně, nejspíš výrazně méně často než v průměru jednou za týden. Naproti tomu skoro dvě třetiny (64 %) mužských konzumentů piva je pijí průměrně třikrát v týdnu nebo častěji, necelá čtvrtina (23 %) pak pivo pije v podstatě denně.

U dotázaných, kteří si alespoň někdy dají pivo (N=758), jsme rovněž zkoumali, jak často si pivo dávají při některých konkrétních příležitostech. Z výsledků zachycených v tabulce 3 plyne, že nejobvyklejšími příležitostmi ke konzumaci piva jsou setkání s přáteli a oběd či večeře. Při těchto příležitostech si alespoň občas pivo dají více než čtyři pětiny lidí, kteří je někdy pijí. Pivo je rovněž vcelku běžným nápojem při oslavách a večírcích, když alespoň občas je zde pijí tři čtvrtiny jeho konzumentů. 71 % vyznavačů zlatavého moku se k němu alespoň občas uchyluje v případě, kdy má žízeň, polovina se jím občerstvuje při fyzické práci doma, v dílně, na zahradě ap. U ostatních zkoumaných příležitostí je pití piva méně běžným jevem. Při cestování nebo večer u televize si pivo alespoň občas dávají necelé dvě pětiny (39 %, respektive 37 %) těch, kdo je někdy pijí, během či po skončení vlastní sportovní aktivity se piva napije o něco více než čtvrtina (29 %) těch, kteří mu někdy holdují.

V šetření jsme dále zjišťovali názory respondentů pijících pivo (N=758) na to, zda a jak se od roku 1989 změnilo české pivo a jak se bude situace v tomto ohledu vyvíjet do budoucna.

Jak je patrné z výsledků zachycených v tabulkách 4 a 5, s výjimkou cenové dostupnosti čeští pivaři hodnotí vývoj týkající se českého piva poměrně příznivě a optimisticky pohlížejí i na jeho budoucnost. Podle bezmála dvou třetin (64 %) dotázaných, kteří pivo pijí, se oproti období do roku 1989 zhoršila cenová dostupnost piva, ovšem z hlediska chuti a kvality piva, kvality jeho čepování a zejména šíře nabízeného sortimentu je současná situace hodnocena vesměs pouze jako lepší nebo alespoň nikoli horší, než byla před rokem 1989. Srovnání celkové situace českého piva nyní a do roku 1989 pak vyznívá poměrně pozitivně, když 47 % současný stav vnímá jako lepší, 21 % jako nezměněný a jen 6 % jako horší. Přibližně čtvrtina (26 %) pak očekává, že se situace bude do budoucna zlepšovat, 45 % předpokládá udržení současného stavu a jen 6 % počítá se zhoršením.

TISKOVÁ ZPRÁVA

Centrum pro výzkum veřejného mínění

Sociologický ústav AV ČR