Současný ostravský pivovar vyhrál dlouhý souboj s někdejším pivovarem Strassmann i s podobnou provozovnou v Ostravě Radvanicích a od 50. let minulého století má na výrobu piva v tomto průmyslovém městě monopol. Když zrušil v 70. letech výrobu tmavé desítky Rubín a zanedlouho nato i speciální 14° Baník, která se kdysi údajně i čepovala ve stejnojmenném podniku, v letech 80. zúžil svůj sortiment pouze na dělnickou osmičku (dle zákona z roku 1960 byla v některých vybraných provozech povolena konzumace tohoto druhu piva), desítku (dnes „Výčepní světlé“, které však 10 stupňů již mít nemusí), klasickou 12°, DIApivo a nealkoholické Pito. V euforii let 90. počal Ostravar opět vyrábět pivo tmavé (Vraník), inspirován znakem města Ostravy překřtil výčepní světlé na Koníka a ležák se chvíli jmenoval podle slavného regionálního zbojníka Ondráš. Ostravar se záhy stal součástí podniku Pražské Pivovary a.s. a vzápětí – v roce 1993 vstoupil do hry britský gigant Bass + Burton.

14° ze 70.let

Nastal počátek devastace našeho pivního trhu, uzavření provozovny v Holešovicích a ve Vratislavicích, zadlužení pivovaru Braník (který následně také zanikl) a pozdější odprodej belgickému koncernu InterBrew. Dnes je Ostravar členským pivovarem skupiny Molson Coors a kupodivu stále funguje jako víceméně regionální pivovar. Počátkem roku 1992 se pokoušel vařit polotmavý ležák Karát, tato snaha však nebyla příliš úspěšná, stejně jako později výroba čtrnáctky Strong, která vydržela jen pár let.

Počátek let 90

Podnik si zřejmě hodně sliboval od marketingového tahu při uvádění na trh dalšího svého výrobku Bazal. I když reklama cíleně útočila na city a patriotismus skalních fanoušků Baníku, myslím, že ohlas nedosáhl očekávaného výsledku. Totéž je bohužel nutno říci i o chuťových kvalitách tohoto neutrálního průmyslového ležáku. Jinak věřím, že zkušení pivaři potvrdí, že ostravské pivo má svoji takřka nezaměnitelnou chuť, která může někomu konvenovat, jiného však přímo urážet. Podobné chuťové vlastnosti měl Ostravar i v 80. letech – tenkrát mi však ono pivo připadalo protivně nasládlé s prvoplánovým nepříjemným „ocasem“, který mi příležitostně evokoval zápach zatuchlé hadry na nádobí. Po modernizaci podniku a uvedení do provozu nové varny po roce 1988 se kvalita našeho lokálního výrobku nesporně zlepšila, navíc do hajzlu šla kvalita někdejších favoritů jako např. Radegast či Prazdroj, takže v současnosti je ostravské pivo, samozřejmě za podmínek řádného čepování, docela pitelné. Snad tomu dopomáhá i fakt, že se v onom moderním podniku stále používají otevřené kvasné kádě. Zbývá jen otázka na jak dlouho.

Ostravar v 80.letech

Nejnovější speciál Sto115° se dle náhodných ohlasů na trhu docela chytil. Mívají jej na čepu běžně v hospodách za solidní cenu cca 28 Kč. Pivo je husté, plnotučné a ani mi nepřipadá, že by z něj nepřístojně vylézala nepřijatelná lihovost. Tahleta patnáctka vyrobená ze dvou sladů o síle 6,9% alk. si uchovává většinu charakteristických chuťových znaků, takže zlý (nejen mlsný) jazyk může škodolibě tvrdit, že Sto115 je výchozím roztokem HGB procesu....

Etiketa 115

Ostravský speciál se nehodí rozhodně k delší divoké konzumaci. Myslím, že by zejména netrénovaným jedincům mohl přivodit nekontrolovatelnou bolest hlavy. Je dobrý jako tečka za příjemně propivařeným večerem s ochutnáváním svěžích jedenáctek či dvanáctek. Neublíží a rozšiřuje výběr pivních značek, což Moravskoslezský region potřebuje jako sladový ječmen.

Ostravar exportní