Pravda, nemůžu říct, jak se pivo u nás pilo řekněme v třicátých letech minulého století v porovnáním s pivně vyspělým zahraničím, ale troufnu si tvrdit, že komunista české pivní poměry dost pokřivil. Rajonizace, zanedbávání pivovarů, umělé držení ceny piva na minimu s tím, že „kdo si hraje, nezlobí“, železná opona...to vše určitě mělo vliv na to, jak naše pivovarnictví vypadalo po sametové revoluci. Proti tomu, jak vypadat mohlo.

A jaké dozvuky má i v dnešní době. Na mysli mám hlavně stálé vnímání piva jako laciného přísunu alkoholu. Ale středeční malé putování po pivní Praze v mé mysli utvrdilo podezření, že pivní normálnost si už definitivně našla cestu i do naší malé pivní kotliny.

Nenápadná cedule...

Normálností bych rád nazval situaci, kdy se (snad brzo nejen v Praze) stavíte kupříkladu ve Zlých časech na točený speciálek z minipivovaru, o deset metrů dál si u stejného provozovatele zakoupíte něco lahvových zajímavostí ze světa, cestou na metro spatříte vývěsní štíty pivovarů Žatec a Chodovaru, abyste po krátké cestě v podzemí zavítali do Dlouhé ulice č. 46.

Právě zde se na půlku září chystá otevření nové pivnice Prague Beer Museum, které už v dnešních dnech má nainstalovaný nádherný výčep s třiceti kohouty. Ano, máme, respektive budeme mít nový rekord. Tolik kohoutů v jedné řadě zatím žádná česká(moravská či slezská) pivnice nemá.

Prozatím přikrytá třicetihlavá kráska

Není to tak dávno(ale jo, pár roků to už je), když jsem dělal s Michaelem Jacksonem rozhovor, kdy mi řekl, že české pivo si nejraději dává v New Yorku. Že tam prý na jednom místě najde víc piv než v Praze. A že vzhledem k jeho stáří ho nebaví putovat po velkoměstě a shánět jednotlivé značky.

Ano, byla v tom nadsázka, ale krásně to vystihovalo tehdejší situaci. Praha sice měla už tehdy několik minipivovarů, ale pivotéka bylo téměř hanlivé slovo a zahraniční speciál byl opovrhovaný mok. Naštěstí doba se mění, nejen Praha má tzv. „4. pípy“, kde najdete rotující piva(potěšitelně často z minipivovarů), přibývá i pivoték. Navíc zejména minipivovary se nebojí vařit piva různorodých pivních stylů(Matuška a IPA, Pivovarský dům a imperial stout...), přibývá degustací...

Prostě jedna radost za druhou. Ale zpátky k pivnici Prague Beer Museum.

Jediné, co mě asi na této lokalitě mate, je její název. Sice má mít výzdobu plnou archiválií a vzpomínek na pivovarskou minulost,ale stejně mi to k pivnici moc nesedí. Za to sada píp je krásná, nyní se buduje chlazený sklep, aby žádné, byť nefiltrované pivo, nepřišlo k úhoně. Jídlo se bude pro začátek omezovat na nejnutnější minimum.

Nápis ještě hlásá Tom Tom bar, od září PBM

Nejspíš PBM udělá radost i jednomu nejmenovanému významnému pivovarskému badateli,který je znám svými pivně nacionalistickými názory. V plánu totiž nejsou zahraniční značky, výhradně jen domácí produkce se zaměřením na minipivovary.

Kdo by se chtěl zadarmo napít, nechť sleduje „fejsbůkovskou stránku“. PBM připravuje „předotvírací akci“ pro své příznivce. Jinak regulérní otevření se plánuje na půlku září.

Jsem rád, že se zatím vše jeví býti v pořádku. Když jsem si v květnu s Se Padillou(človíček, který za myšlenkou PBM a její realizací stojí) povídal o jeho plánech, moc jsem tomu nevěřil. Naštěstí se ukazuje, že jsem se mýlil.

Ze světa znám spoustu pivnic, kde mají i více kohoutů a problémy s pivem nemají. Jednak je to o ošetření piva, za druhé pak také o výtoči(=návštěvnosti). Centrální lokalita, plánované nižší ceny, které si bude moci dovolit i český pivař, znalost prostředí cizinců dlouhodobě žijících u nás, to vše mi dává naději, že PBM bude dobré místo, kam zajít na pivo.

Připravovaná mapa Hospod pro znalce

Věřím, že podobná situace brzo bude nejen v Praze. Dávám teď dohromady znova Hospody pro znalce, které ale nově budou o čtvrtých pípách, pivotékách, pivní pestrosti. A jak to tak vypadá, na lepší časy se blýská i mimo hlavní město.

Jak jsem už napsal. Pivní normálnost se vrací do Česka...