Vážit cestu skoro přes dvě třetiny republiky na ochutnávku krušovické desítky může být považováno za akt pivařského masochismu. Hned první věcí, která mne před historickou budovou Královského pivovaru překvapila byl hlouček civilních a mnohých mých známých pivařů namísto očekávané honorace s kravatami a drahé Mercedesy s holandskými MPZ. Představil se nám nový sládek pivovaru a obchodní ředitel.

Úvod naší návštěvy byl naprosto očekávaný. Rozladění pivaři spílali zástupcům vedení pivovarnické skupiny za zavírání dalších provozoven (Znojmo, Kutná Hora, Louny)a šizení výroby onehdy kvalitního truňku. Exkurze monstrózními prostory zmodernizovaného pivovárku s velkokapacitní varnou a strašidelnými CK tanky rovněž příliš nepřekvapila. Diskuse se tentokrát točila kolem používání potravinářské přísady tetrahop a tuzemských i zahraničních pivních značek vyráběných v Krušovicích.

Prohlídka varny

Mne však spíše zajímala poměrně nedávná historie pivovaru - konkrétně období kolem roku 1981 kdy závod slavil 400.výročí založení, jeho pivo připomínalo hluboce hořký pivní nektar a před pár vybranými provozovnami v Praze na něj stály fronty... Modernizace výroby zaryla do kvality neúprosně drápek a vrcholem úpadku byl německý management krušovické provozovny – zejména firmy jako Binding a Radeberger. Do stylové interní pivovarské restaurace jsem se ani netěšil.

Navíc kolem nás pozvaných pivařů neustále agilně poskakoval kvalitně vybavený fotograf. Napadlo mne, že mne chce Heineken alespoň zdiskreditovat před alternativní pivní veřejností, za jejíhož člena se považuji. Taková fotka mé osoby v blízkosti zakázaného stánku....V restauraci bylo přichystáno občerstvení a věci počaly nabírat pozitivnější kurs. Hned zpočátku mne velice překvapila hezká barva nabídnutého piva Mušketýr. Namísto bledé močové žluti, červené zlato a jiskra. Mok rovněž nečpěl, nýbrž nevtíravě voněl. A nakonec se nerealizovala ani nakyslá pachuť, která snad ladila jen s prostory hazardních heren, kde se krušovické pivo nejčastěji čepovalo. Chuť jemně mazlavá, potěšující harmonie. Žádný minipivovarský zázrak, ale standardní a dobře pitelné české pivo. S potěšením jsem konstatoval, že Krušovice se dostaly alespoň (obrazně) z pH kyselosti do pH neutrálu.

Diskuze u piva. Foto: Pivovar Krušovice

A pak se představitelé pivovaru rozvykládali. Němci sice do provozovny slušně investovali a postarali se i o odbyt, kvalita výrobků však povážlivě strádala. A přesto, že i tehdejší značky sklízely úspěchy na degustačních soutěžích, mezi praktickými českými pivaři se krušovické produkty zařadily mezi blivajzy typu Gambrinus, Radegast nebo Staropramen. Před poměrně krátkou dobou se však Krušovice rozhodly s tím něco dělat. Do pivovaru vedení povolalo zpět emeritního sládka Václava Klouba a pak se již asi půl roku zkoušelo a experimentovalo. Nová krušovická desítka je tak skutečnou desítkou (10,2°) a ne výčepním světlým pivem se stupňovitostí kolem bodu mrazu.

Reklamní banner na nádvoří pivovaru

Jako zástupci osvícené pivní veřejnosti jsme se zůčastnili i ohodnocovací degustace. Bodovali jsme 7 druhů různých světlých výčepních piv. Nová desítka se zařadila po bok kvalitních výrobků ze Svijan a z Březnice(Herold), bývalé krušovické světlé výčepní propadlo spolu s Géčkem, Klášterem a Staropramenem (fujtajbl).Dostal jsem odvahu ochutnat i další inovované produkty Krušovic. Dvanáctka je po dlouhých létech opět slušná, 13°kvasnicový Malvaz si nezadá s podobnými produkty z Bernarda či Svijan. Nejmileji jsem byl však překvapen tmavou desítkou. Namísto melasovité sladkosti příjemný buket a opět vyrovnaná chuť. Co říci závěrem?

Přestože se již zřejmě nikdy nedočkáme až pelynkovitě a lahodně hořkého truňku jak jsme jej znali z 80. let, je patrno, že pracovníci pivovaru Krušovice šli do sebe, analyzovali chybu a snaží se ji napravit. Věřme, že to myslí vážně i do budoucna a budiž to pozitivním příkladem pro jiné přehnaně velkokapacitní pivovary jejichž zodpovědní zástupci vedle trestuhodného prznění českého piva ještě nestydatě lžou jejim těžce zkoušeným zákazníkům.

Krušovice