Měl jsem štěstí. Zmíněná obec ležela přímo na železniční trase z Mostu do Rakovníku, kudyma jsem zrovna projížděl. Předem nutno zmínit, že Mutějovice jsou jednou z mnoha obcí, kterých se dotknul výnos císaře Františka Josefa 1. o obranyschopnosti CK železnic z roku 1882, podle něhož byla z důvodů ochrany zápolí vlaková doprava vedena minimálně 3 dnešní kilometry od nejbližší obydlené osady.

Když jsem klopýtal po nekonečně dlouhé asfaltce obtížen cestovní taškou z několika výživnými lahváči a dlouhých minimálně 20 minut jsem na obzoru neviděl civilizaci, utěšoval jsem se pouze praktickou myšlenkou, že mi alespoň náležitě uzraje žízeň. Hospůdka na mutěnickém náměstíčku byla naštěstí, na rozdíl od většiny dědinských putyk otevřena již o 11 hodině dopolední a já si tak mohl na své osobní pivní mapce načrtnout další kryglík.

Pivovarská restaurace je zřejmě nově rekonstruovaná, hodinu před polednem jsem seděl v interiéru u piva a polévky jako jediný host početně převážen silnou přesilou dvou výčepních, kuchařky, paní vedoucí a dvou elektrikářů, kteří v šantánu zrovna nově instalovali velký LCD televizor. Poddžbánský ležák světlý i tmavý jsou poctivé dvanáctky, celkem výživné a dosti vyvážené chuti, na druhé straně však ničím mimořádným nepřekvapí. Také cena 28 Kč za půllitr se mi zdála na poměrně malou vesnici dost vysoká. Když však soudný člověk uváží, že hospoda je otevřena od 11 hodin každý den a vaří si svoje pivo, rád si za tento příjemný pivní zážitek připlatí.

Poddžbánský pivovar Mutějovice

V prostorách mutějovického pivovárku jsem však ještě přemýšlel o další věci. Přestože jsem vypil během zhruba 90 minut pouhá tři piva na lačno a zajedl je talířem polévky, měl jsem pocit, že prasknu. Podávané pivo se mi zdálo řízné akorát, ale už při druhém pivu přesycený organismus protestoval škytáním a enormním říháním.Třetí kus jsem měl již problém do sebe dostat. Skutečné fyzické utrpení. Takto mi byla má profesionálně vypěstovaná žízeň k ničemu. Maně jsem si vzpomněl na můj odporný pivní zážitek z německo-švýcarské Kostnice, kdy jsem po konzumaci jediného přesyceného půllitru málem zkolaboval. Když jsem vlastnil hospodu, pouštěl jsem tlak na CO 2 bombě tak zhruba na 1,8 – 2,0. Je i dnes lepší tlačit pivo kompresorem nebo je ideální biogon? Výčepní, kteří takto nešetrně čepují božský nápoj nejenže ohrožují zdraví pivařské veřejnosti, ale jsou i sami proti sobě neboť větší počet takto přebublinovaných půllitrů hosté prostě nezvládnou.

V malebné rakovnické chmelové oblasti je vedle Bakaláře a Mutěnic ještě stále prostor pro nové přírůstky. Jen aby se v okolí neujal virus z nedalekých Krušovic.