Řecko je jednou z těch zemí, které našinec spojené s pivem příliš nemá. I když tak nějak podvědomě tuší, že ani v zemi klasických filozofů a letních dovolených na suchu nezůstane, představa Akropole či Delfské věštírny nejde s klasickým pivovarským komínem úplně dohromady. S místní produkcí to asi nebude zrovna valné. Možná pár euro značek z dovozu, ještě tak několik nudných a zapomenutelných světlých piv domácí provenience a dál už jen nuda a šeď.

A jako často, i v tomhle případě je to tak trochu klam. Ne, že by nebyla v Řecku k dostání hojnost dovozových eurolagerů. Trojice domácích velkých pivovarů, vesměs v nadnárodním vlastnictví, také svou trošku do mlýna přidá, několik původně německých značek se navíc v Řecku vaří licenčně. Ale i tady se postupně začínají prosazovat menší pivovárky, které nabízí podstatně chutnější pivní zážitky.

Základy restauračních pivovarů v Řecku položil aténský podnik Craft Brewery a psal se tehdy rok 1997. Od té doby utěšeně vzkvétá a v posledních letech se dočkal i několika nadějných následovníků. Není divu, že když jsem cestou na Krétu přestupoval v Aténách, s chutí jsem využil možnost k jeho náštěvě.

Pivovar se nachází na třídě Leoforos Alexandras, nedaleko starého fotbalového stadionu Panathinaikosu a poblíž stanice metra Ampelokipoi. Od Akropole je to docela dlouhá procházka. A ne právě příjemná; přiznejme si, že Atény nejsou zrovna výstavní město a horké letní počasí také vykoná své... Oč chmurnější cesta, o to příjemnější cíl. Pivovárek s restaurací se nachází v přízemí domu č. 205 a nabízí i posezení na předzahrádce. Samotný interiér je velmi moderní a v dobrém slova smyslu „cool“ – střízlivá kombinace cihlové zdi, dřevěných obkladů a ocelových prvků působí elegantně a útulně zároveň. I když by jistě mohli, na nějakou falešnou tradici si tu nehrají, takže namísto obvyklých starých fotografií a pivovarských propriet, často dovezených kdoví odkud, hlavní dekorací je samotná varná souprava, vyvedená kromě tradiční mědi rovněž v nerezové oceli. Doporučuji posezení uvnitř, protože venkovní zahrádka bývá dost hlučná a navíc beztak téměř vždy plná. Já si našel klidný stůl v koutku a začal vybírat, kterým pivem začnu svou ochutnávku.

Craft jich vaří v současné době šest a vzhledem k tomu, že obsluha se ke mně zrovna nehrnula, mohl jsem si nabídku pečlivě prostudovat ve výpravné brožurce, která každému z piv věnuje celou stránku. Naneštěstí výhradně v řečtině, kromě názvů jsem se tedy mnoho nedověděl. Vzápětí se ale ukázalo, že na mlsné zvědavce jsou tu dobře zařízeni, takže po objasnění mého cíle ochutnat ode všeho ke mně putoval degustační tácek se vzorkem od každého piva, označeným kovovou jmenovkou, aby se to nepletlo. Po zkušenostech z jiných podniků, kde jsem často zapomněl, co je co, hned poté, co mi to čísník bleskově vyjmenoval, jsem tuhle drobnost ocenil.

Jelikož jsem milovníkem tohoto ne úplně běžného stylu, začal jsem Craft Red Ale a nebyl jsem zklamán, barva i chuť byla předpisová. Byl jsem také zvědav, jak si řecký sládek poradil s pivními styly lager a pilsner, které se i u nás často tak nějak směšují dohromady. Poradil si docela zdatně; zatímco Craft Athens Lager byl spíše jemnější a trochu nevýrazné chuti a s malou hořkostí, Craft Pilsner mě ohromil: krásně zlaté pivo s originální chutí a nádhernou hořkostí i řízem, takové bych tady na jihu vážně nečekal! Čtveřici doplnil příjemně pražený Craft Black Lager, nad kterým jsem začal meditovat o tom, jak ochutnat ještě zbývající místní piva; dvě místa na degustačním tácku totiž zůstala prázdná. Litoval jsem o to víc, že byla vyhrazena pro pšeničné a nakuřované pivo, což jsou moje oblíbené pivní styly. Žel, momentálně vyprodané. Jak se ale ukázalo, situace měla řešení.

Craft Brewery má totiž v Aténách ještě druhý pivovárek. Nachází se na náměstí Elefteroton ve čtvrti Halandri, kam vede nedávno prodloužená trasa metra (Atéňané si často hořce stěžují, že prodloužení metra je jediná dobrá věc, kterou jim přineslo pořadatelství olympijských her). Takže jsem vyrazil na aténské předměstí. Druhý podnik Craft ve městě se tomu prvnímu dost podobá. I tady je předzahrádka, večer beznadějně plná, i tady je moderní lokál s krásným výčepem a vzadu se tísní varné nádoby, které mi hned po příchodu daly odpověď na otázku, zda se tu piva Craft jen točí, nebo i vaří. A tak mohlo dojít na další degustační tácek a mohl jsem si ověřit, jestli moje chuťová paměť dokáže v rozmezí necelé hodiny vystopovat nějaké rozdíly proti pivům ochutnaným v původním pivovárku Craft.

Odměnou za cestu mi navíc byl naprosto vynikající Craft Smoked Lager, který přes velmi jemnou kouřovou vůni chutná stejně nádherně uzeně, jako ty nejlepší bamberské lahůdky. Už kvůli němu se výprava na okraj Atén rozhodně vyplatila. Radost mi drobně kalilo jen to, že šestice ani tady nebyla úplná; pšeničné Craft Weiss mi zkrátka nebylo souzeno. Nad vynikajícím nakuřovaným ležákem jsem meditoval, jak často mě už překvapila nějaká pivní echt specialita v zemi, kde bych ji rozhodně nečekal. A dumal jsem nad tím, jaká smůla to je, že dosah minipivovaru Craft je zřejmě jen omezený a ve většině přímořských letovisek na něj asi čeští pivaři nenarazí. A zase jsem se spletl.

Craft Brewery totiž nejsou jen dva restaurační minipivovary v řecké metropoli. Jak se ukázalo, existuje ještě třetí pivovar Craft ve městečku Peania, nacházejícím se na úpatí hory Mt. Hymettus nedaleko Atén. A tady se vyrábí stejné spektrum piv Craft jako v minipivovarech, ovšem plní se do sudů a lahví, které jsou k dostání na řadě míst po celém Řecku. O tom jsem se ostatně přesvědčil záhy po svém odjezdu z Atén, kdy jsem si v malém krámku ke své velké radosti za cenu zcela obvyklou pořídil několik lahví dobrého aténského ležáku. Slovíčkem „craft“ se v anglosaských zemích popisují piva z malých pivovárků, vyrobená pečlivě, s láskou, kreativitou a poctivostí.

Myslím, že jméno pro nejstarší řecký minipivovar bylo vybráno skutečně případně, protože piva Craft patří rozhodně k tomu nejlepšímu, co místní pivní scéna nabízí. Zkuste ochutnat.