Dnešní příprava piva je mnohem světštější prací a věnují se jí také mnohem světštěji zaměření následovníci dávných sládků. Přesto stále existuje hrstka klášterních pivovarů, roztroušených po Evropě. Pár jich je v Německu a Rakousku, ale nejznámější z nich jsou trappistické pivovary v Belgii a Holandsku.

Řád Cisterciáků (přísně religiózní mužský řád) byl založen v Normandii. Mniši nakonec změnili název řádu podle původního kláštera, La Trappe, a stali se známými jako Trappisté. Za Francouzské revoluce a později neklidná doba donutila mnichy migrovat východním směrem do Belgie a Holandska, kde stavěli nové kláštery nebo přebudovávali stávající. Zakrátko šest z těchto klášterů začalo vařit pivo: Orval (Opatství Notre Dame d’Orval), Rochefort (Opatství Notre Dame de Saint-Rémy), Chimay (Opatství Notre Dame de Scourmont), Westvleteren (St. Sixtus-Abdij), Westmale (Abdij der Trappisten) a Schaapskooi (Abdij Onze-Lieve-Vrouw van Koningshoeven). Všechny se nacházejí na území Belgie, kromě Schaapskooi, který je v Holandsku. Přednedávnem se k těmto šesti připojil další „Belgičan”, Achel (St. Benedictus-Abdij), ale jeho piva jsou dosud dostupná pouze ve vlastní restauraci.

Po mniších v trappistických klášterech je vyžadováno, aby byli soběstační v zásobování potravinami. Kláštery produkují a prodávají sýry, chléb a další potraviny. Pivo velmi často nebylo určeno pro obchodování, a dodnes se některá z opatství, např. Westvleteren, staví ke komerčnímu vaření piva negativně.

Pro obecně známé společné „klášterní kořeny” lze velmi snadno podlehnout pokušení zařadit všechna trappistická piva pod nálepku stejného typu piva. To by ovšem bylo zavádějící, protože každé opatství v průběhu doby vyvinulo odlišný, jedinečný styl. Z tohoto důvodu je mnohem užitečnější považovat slovo „trappistický” za formu appellation controlée (označení původu) - jak je běžné u zejména francouzských vín - spíše než typ piva jako takový.

Jestliže spojuje trappistická piva ještě něco jiného než klášterní původ, pak je to síla. Nejznámější piva z každého z původních šesti klášterů jsou všechna značně silná, s obsahem alkoholu nejméně 6,2 %. Některá, například Rochefort 10° a Westvleteren 12, mají až 11 % alkoholu. Nelze však zevšeobecňovat, protože se mezi tato piva řadí i „stolní pivo” z Westvleterenu, Westvleteren 4 se zelenou zátkou, a nový světlý ale z Achel s obsahem 5 % alkoholu.

Dá se ovšem říci, že ale značek Chimay, Wesvleteren, Rochefort a Schaapskooi jsou tmavé, s výrazným sladovým akcentem, jedinečného charakteru. Na druhou stranu jediný produkt Orvalu je výrazně chmelený a má čerstvé, lehce minerální aroma, a Tripel od Westmale, který je nejznámější značkou tohoto pivovaru, je zlaté barvy, komplexní, s ovocnými tóny a skvěle tišící žízeň, což je u tak neobvykle silného piva překvapující.