Cheb – Dýmáček
Přestože si pan Jiří Dýmáček postavil svůj pivovárek již v roce 2005, dá se říci že postaven bude až v příštím roce. Proč? Celý svůj minipivovar totiž stěhuje z chebského sídliště do krásných sklepních prostor chebského hradu ( resp.jejich hradeb ), kdy vyhrál výběrové řízení na jejich pronájem. A přestože mu radnice vychází maximálně vstříc, díky stavbě přímo v těchto historických prostorách, se už rok vleče jednání s památkáři. Během této doby vařil a vaří své pivo pan Dýmáček provizorně v pivovaru Kout na Šumavě. Nicméně technologie je již z větší části přestěhována a veškerá jednání se blíží ke konci. A dle slov pana majitele, vypadá to, že v březnu by se již první várka nového piva mohl vařit „na hradbách“.

Díky stále teplotě v prostorách hradu okolo 6°C dělá pan Dýmáček i tzv.archivní piva, která nechává zrát i celý rok. Je však s podivem, že se jedná o ležáky, neboť k archivaci se používají většinou silnější a speciální piva. Proto jsem s velkým napětím očekával, co zajímavého v chuti této kvasnicové archivní dvanáctky najdu, neboť se dalo předpokládat, že se to jistě nějakým způsobem projeví. Pivo bylo sice za jistým „chuťovým zenitem“ a čekal bych ho i „chlebnatější“, přesto však velmi dobré. A to především díky výrazné medové chuti, kterou si získalo jen svým dlouhým zráním ( nikoliv např. přidáním medu ). Určitě jde však o zajímavost, kterou doporučuji ochutnat.

Jedenáctka světlá byla klasický dobrý ležák, ale s velmi krátkým dozníváním. Scházelo jí však něco ze svého „JÁ“, kousek srdíčka či dušičky, čím by se odlišila od běžných, ale dobrých, průmyslově vyráběných piv ve své kategorii. Předpokládám však, že je to způsobeno právě tím, že pan Dýmáček nemůže vařit nyní „ve svém“.

Největším zážitkem pak pro mne byla tmavá 14%. Velmi příjemně hořká, s výraznou kávovou chutí a aroma praženého sladu. A přestože její „kávová“ chuť byla možná až příliš výrazná, vůbec to nevadilo, spíše naopak. Ještě víc tím vyznívala celková příjemně vyvážená chuť tohoto piva. V každém případě se máme po novém zprovoznění tohoto pivovárku na co těšit.

Prostory samotné restaurace jsou sice strohé, ale velmi krásné. Svíce a louče, ale také hudba dotvářejí historický tón samotného místa, tohoto středověkého sklepení. Výraznou „kaňkou“ tak jen zůstává, že toto pivo je podáváno do sklenic Gambrinusu a nikoliv do svého, či neutrálního skla. Také zástěra pana Dýmáčka, který zároveň i v restauraci obsluhuje, bohužel není „neutrální“ a oba dva tyto momenty kazí dojem z hlediska pivní kultury a jistě málokdo by něco takového čekal zrovna v domácím minipivovaru.

Zámecký pivovar Chyše
Jen 5 km od karlovarské silnice, kousek od Lubence, stojí obec Chyše s krásným, nově zrekonstruovaným zámkem a hlavně zámeckým pivovarem, a to vše díky panu majiteli, Vladimíru Lažanskému. Přístup k pivovaru je velmi dobrý, na ohromné návsi se dá velmi obře zaparkovat a pak je to již jen pár kroků. Výhodou jistě je i fakt, že do obce Chyše jezdí vlak a není tedy nutno za ochutnávkou piva míti i svého vlastního řidiče. :o)

Bohužel technické zázemí pivovárku jsem neviděl a také jsem neměl možnost mluvit ani s panem sládkem, ani s panem majitelem - který v ten čas prováděl po zámku osobně výpravy – v rámci adventních trhů, které zde též pořádal.

Přesto bych se pár dojmy rád podělil o svoji návštěvu, tohoto skutečně nádherného pivovárku. Varna stojí přímo v restaurační části, která ohromí svým prostorem a také historickou klenbou. A přestože jsem zde byl v čase již po obědním, cca okolo třetí hodiny, bylo plně obsazeno a teprve okolo půl čtvrté se udělalo v sále volněji. Je to jistě příjemná zpráva nejen pro majitele, ale hlavně i pro nás ostatní v tom, že o budoucnost tohoto pivovárku se jistě bát nemusíme.

Vedle restaurace je i pivnice, t.č. zavřená. Jídlo bylo vynikající, ale osobně bych očekával větší výběr. Zvláště pak ohledně specialit pivních, resp.k pivu.

Na čepu byla tradiční tři zde vařená piva. Světlý jedenáctistupňový kvasnicový ležák, měl skutečně příjemnou chmelovou vůni, plnou sladovou a chlebnatou chuť a krásnou zlatavou barvu.

Polotmavý kvasnicový Jantar ( 12°C. ) se též vyznačoval krásnou a jiskrnou barvou, byl chuťově velmi příjemný a nasládlý, pouze aroma bylo stopově nepatrně nakyslé. V chuti se to však neprojevilo.

Tmavý kvasnicový Prokop byl sice pivem též velmi dobrým, ale nikterak bohužel oslňujícím. Působil dojmem daleko slabšího piva než je jeho stupňovitost a též nebylo nikterak znát, že by mělo jít o „živé“ pivo. V každém případě Vás však žádné zde uvařené pivo nezklame. Díky tomu, že jsem ztratil své poznámky k těmto pivům, čerpám jen ze své paměti a nemohu je popsat nyní lépe.

V současné době je k dostání v pivovaru i sváteční dvaadvacetistupňový tmavý speciál. Prodáván je pouze v patentových lahvích za 100,-kč a chuťově se velmi blíží Primátoru Double 24%. Tento týden by však mělo být dle sdělení obsluhy k dostání i jako točené.

Dej bůh štěstí!