Jak tvrdí prameny, vaření piva je datováno v Litovli k roku 1291, kdy český král Václav II. tomuto městu udělil právo várečné. Stalo se tak 4 roky před Plzní. Současný pivovar vznikl během tzv. zlatého věku českého pivovarnictví (1893) jako společnost s ryze českým kapitálem a vytlačil tak z trhu starší německý pivovar. Tolik něco málo z historie a nyní budu pokračovat z trochu jiného soudku.

V těchto dnech není od věci si udělat výlet do Litovle nejen kvůli tamním pamětihodnostem a pivovaru, ale i kvůli výstavě pod názvem „Letem pivním světem“, kterou zajisté již čtenáři tohoto a „spřátelených serverů“ zaregistrovali. Výstava je v tamním městském muzeu. Není nijak rozsáhlá, což ale významně kompenzuje na kvalitě. Vůbec největší překvapení bylo v osobě mladého zaměstnance muzea, který mi prodával vstupenky. Jmenoval se Robert Najman a vyklubal se z něj vášnivý pivní sběratel (zejména tácků) a absolvent Slezské univerzity v Opavě, který psal diplomovou práci o pivovaru v Litovli. Jednalo se tak o průvodce nejpovolanějšího z povolaných. Bodeť by pak neměl takový vztah k této oblasti, když bydlí přímo v tamním pivovaru.

Na vlastní výstavě si můžete prohlédnout prakticky všechno z pivovarnictví, ale na jeden exponát je nutno zvlášť upozornit – model pivovaru. Prý byl vyroben v Německu a k významnému životnímu jubileu jej dostal od ředitele závodu dlouholetý sklepmistr litovelského pivovaru jako ocenění své práce. Jedná se o skutečný skvost. Poměrně netradiční je možnost prohlédnout si zhruba pět strojopisů a diplomových prací o litovelském pivovarnictví, právovárečných domech i hostincích.

Těsně před návštěvou výstavy jsem si dohodl návštěvu pivovaru Litovel; vše klapalo jako na drátkách, měl jsem se přifařit k nějaké skupince. Jenže ejhle, skupinka stále nikde a tak patří můj obrovský dík asistence generálního ředitele paní Zdence Elgnerové, která mě osobně (i když poněkud ve spěchu) provedla pivovarem. Také byla znamenitou průvodkyní, bylo vidět, že je to člověk z branže. Když si vzpomenu, kdo mě kolikrát provázel v jiných (zejména velkých) pivovarech, tak je to nebe a dudy.

Pivovar dnes produkuje celkem sedm druhů piva (plus kvasnicové pro vybrané restaurace), což je kvantitativně zhruba průměr mezi srovnatelnými pivovary. Poměrně netradiční je pivo Maestro, podobně jako Velvet od Staropramenu se vyznačuje tzv. lavinovým efektem. Soudit ale nemohu, protože jsem ho ještě neochutnal. Pivovar ještě produkuje nealkoholické pivo Free nejen pod vlastní značkou, ale i pro pivovar v Přerově a v Hanušovicích. Jenom pro zajímavost, nealkoholické pivo stáčí do sudů jen pivovar v Litovli a v Nošovicích.

Kdybych měl najít na pivovaru něco výjimečného, tak je to jednoznačně varna z roku 1938. Je naprosto unikátní – obkládaná (černým) kardinálským mramorem. Patrně se jedná o nejstarší varnu u nás. Díky výborné akustice se zde jednou ročně pořádají koncerty klasické hudby. Varna se rovněž může pochlubit architektonicky ojedinělými okny, na které se pro změnu jezdí dívat i studenti architektury.

Ani jsem nestačil vyjít z údivu nad tou krásou a mazali jsme na spilku, která byla z nerezu, ano, čtete dobře, nebyly to nerezové CKT, ale otevřené nerezové kvasné nádoby podobně jako je mají např. ve Svijanech.

Jediné, co by se snad pivovaru dalo vytknout je, že jejich pivovarská hospoda, která se nachází hned vedle vrátnice, otevírá až po obědě.

Podtrženo a sečteno, Litovel je (nejen dnes) místo, které by si žádný pivní fajnšmekr neměl nechat ujít. Rovněž velmi pozitivně hodnotím, že místní pivo „kolem komína“ jednoznačně vyhrává nad produktem z velkých (nadnárodních) společností, což se ne vždycky daří.

Tomáš Maier, Sdružení přátel piva